Kaiser Chiefs

9. prosince 2007 v 17:58 | Lilushka |  ...Stars...

Kaiser Chiefs - Nervózní lůza, vytahané košile a sedřené obleky

Kaiser Chiefs
Kaiser Chiefs (foto: Universal)
Debutové desky Employment britských Kaiser Chiefs z roku 2005 se prodalo téměř tři milióny kusů. Na novou mladou kapelu slušný výsledek. Teď je kapela z Leedsu zpátky s novým albem Yours Truly, Angry Mob: velké ambice jsou jak v komerčním, tak hudebním ohledu.

Bono se z nás děsí

Na prvním albu Kaisers hráli jako typická kapela pro frustrované teenagery, které vše okolo na jednu stranu deprimuje, ale do pořádné vzpoury vůči okolí mají stále hodně daleko. Košile decentně polité pivem, kalhoty zamaštěné od hamburgerů, ležérně zavázané kravaty, zmačkané a lehce vytahané obleky. Byly skvělou kapelou ze školní tělocvičny se zásobou tzv. hitů pro každodenní použití - bláznivé popěvky o prvním sexu, sobotních nocích, předvídali riot - chtěli hrát veselý rozjetý rocknroll, přitom tančit a fanouškům sázet výrazné melodie do hlavy. Publikum jim vše zbaštilo se vším všudy a udělalo z leedské kytarovky jednu z nejúspěšnějších současných kapel Británie. Chceme být indie kapela, co ovládne celý svět, říká dnes frontman Ricky Wilson. První singl Ruby z nové desky tvrdí to samé. A rádiové hitparády se z nich jen třesou. Riot po druhé!

Kaiser Chiefs uspěli, Kaiser Chiefs
Kaiser Chiefs
protože přišli ještě v pravou chvíli a z dnešních mladých kapel jsou těžko s někým zaměnitelní: hodně si berou z The Madness, The Clash nebo Blur. Samotné skladby byly hlavně pro ty, kteří jsou od úplné kytarové alternativy poměrně daleko, ale stejně tak je nudí i stadiónové kapely typu U2 a úplný rockový mainstream. Myslím, že Bona pěkně děsíme, tvrdí dnes sebevědomě kapela, o vztahu k irské partě, které se v posledních letech na britské scéně objevil nejeden zdatný konkurent. I když s U2 v létě 2005 jezdili v Evropě po fotbalových stadiónech, tak se s Bonem nikdy neviděli. Žádný rady nám nedával, moc dobře ví, že teď, když jsme tady je pozice U2 ohrožená jako nikdy předtím. K popularitě skupině dopomohla i účast na monstrózní akci Live 8, Wilson a spol. otevírali "americkou scénu" ve Philadelphii.

Kapela si dobře uvědomuje otázku své budoucnosti ve spojitosti s problémovým druhým albem - jako většina úspěšných kolegů z dnešní indie scény se rozhodla s dvojkou nečekat a přicházejí s ní necelé dva roky po debutu, a také slíbili nový zvuk. Možná se budou naši fanoušci hodně divit, ale na druhé desce budeme hrát hodně sól, vzkázala v květnu kapela fanouškům skrz domovský magazín NME. Recenze ze světa o žádné revoluci ve zvuku zatím nemluví. Je to férová zábava, uzavírá velkou recenzi v prestižní Q Magazine, kde se Yours Truly, Angry Mob dočkalo samé chvály s hodnocením 4 z 5.

Ať si nás aspoň kurva poslechnou

Že by však kolem nich všichni v Británii chodili po špičkách to zase ani náhodou. KAISER CHIEFS: Yours Truly, Angry Mob
KAISER CHIEFS: Yours Truly, Angry Mob
Nepřátel mají dost. Třeba i takoví průměrní The View mají jasno: Jejich muzika je pro nás něco jako osobní urážka - Ať si to kurva koupěj a pořádně poslechnou, třeba se aspoň poučej, vzkázali Kaiser Chiefs svým "konkurentům". Celá dnešní indie scéna v Británii je fakt podivná věc. Spousta kapel si o sobě hodně myslí a přitom je to často nuda k posrání, vrací úder parta z Leedsu a spíš se odvolává na punkovou scénu z konce sedmdesátých let. Clash, Ramones, Sex Pistols, to byly dobrý kapely. Nic, ale nenasvědčuje tomu, že by tato vyjádření měla znamenat něco víc ve smyslu dalšího(rozuměj současného) směřování kapely. Podle všeho se žádný punkový nářez konat nebude. To spíš zřejmá snaha co nejméně lidí naštvat, co nejvíce se zalíbit a u toho nepopřít sebe samotné. Mírně vyostřené hity bez velkých konfliktů, které by zabíhali třeba do společenských otázek - od toho jsou dnes na kytarové scéně američtí The Killers. Kaiser Chiefs se naštěstí drží u toho co zajímá mladou generaci: skladba Thank You Very Much by se mohla stát novou I Predict A Riot, nechybí ani dojemné balady, co se zpívají s kocovinou, bolením hlavy při pohledu z okna na špinavé sídliště a také klasická a prověřená témata "láska není soutěž, ale já vyhrávám" . S nudou dospívajících umí skupina výborně pracovat: "jsme nervózní lůza" - to všechno nepodají naštvaně, ale naopak s vtipem a nadhledem. Nedoporučí vám kokain, to už radši pivo a kino. I když v určitých chvílích je jasné, že máte čest spíše s vesnickou kapelou - v tom smyslu mimo metropoli Londýn, kde se vše dělá trochu jinak. Dejme tomu, že s větším důrazem na intelektuální složku.

Žádní Blur. Oasis!

Kapela jejíž předchozí nahrávka vyvolá takový komerční ohlas jako tomu bylo u Kaiser Chiefs nikdy není v takové pozici, že by ze studia mohla přijít pouze s tím, co zrovna měla chuť nahrát. Tady se počítá s velkým úspěchem a podle toho se často musí skupina zařídit. Ricky Wilson a jeho parta dobře ví, že v pop-music se brzy ne jednodeskové zázraky zapomíná. Kaiser Chiefs
Kaiser Chiefs
Chtěli jsme udělat zábavnou desku pro fanoušky. Je rozdíl prodávat tzv. všechno a prodávat hodně desek. Že je hodně fanoušků, kteří budou mít naše album doma a pak přijdou na koncert, je pro nás vážně skvělé. Dnes to nevypadá, že by měli být fanoušci ani další příznivci kytarové hudby posledních let zklamaní. Naopak Kaiser Chiefs se na rozdíl od Blur v devadesátých letech, ke kterým bývají nejčastěji přirovnáváni, zatím ještě nedali na cestu nejistého experimentování a pozici nezávislé kapely přenechávají jiným. Jak dalekým vzorem pro ně Damon Albarn je, ukáží až další roky. Ale pokud by jste si nutně chtěli vybrat mezi britpopovými pojmy, tak to vypadá, že bude rozumnější mluvit více o Oasis než Blur.

To, že Kaiser Chiefs nejsou žádní chytráci, ale spíš kamarádi od vedle, co poradí a spíše, než že by vám říkali jak to je a co máte udělat, vás budou chtít pobavit, není negativum, ale jejich největší přednost: mnohdy budete mít do jisté míry rozpačitý pocit, při kterém si říkáte, co s tím. Smát se? Brečet? Přemýšlet? Protože Ricky Wilson a spol. jsou takoví, že působí jako zábavná komedie, které by jste se v kruhu svých intelektuálních kamarádů nesmáli hlavně ze strachu, že se zchodíte přistoupením na mírně pokleslou formu zábavy. Nebojte, je to jen rocknroll a pokud vás pár laciných fórů z britské periferie urazí, asi by jste se měli zamyslet, jestli se neberete moc vážně.


Zajímavosti:
Koncertní projev frontmana Rickyho Willsona je postavený skoro až na hyperaktivitě. Vždy mírně přiopilý běhá po pódiu a předvádí se jako správný fotbalový fanoušek. A to, že udivuje vysokými výskoky do výšky. Tato dovednost vlastně kapelu zachránila od jejího konce. Rickyho totiž minulý rok na jaře srazilo auto: když zjistil, že se proti němu řítí vozidlo, předvedl jeden ze svých pověstných skoků a vyvázl pouze s několika zraněními. Zrovna jsem se vracel z koncertu Hard- Fi, bylo to nepříjemné, nějaký čas jsem musel zůstat v nemocnici.
 


Komentáře

1 k... k... | 1. února 2008 v 19:06 | Reagovat

Fakt moc pěkný článek.

Přijmi ode mne pochvalu , fakt úžasný.

Dík

2 denise denise | Web | 3. února 2008 v 16:21 | Reagovat

jj, máš hezkej blog, já jsem taky blázen do kc, mrkni ke mně ;))

3 Verdy Verdy | Web | 18. července 2008 v 14:10 | Reagovat

kluci zlatý =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama