Počítačoví závisláci

17. března 2008 v 17:33 | lili |  ...Zdraví...
Tiché šumění počítače, nahrbená záda přecházejí z bolesti do necitlivosti, oči podlité krví, hodiny letí jako splašené a venku pomalu začíná svítat… Závislost na počítači už dávno není jen specialitou patnáctiletých puberťáků. Stal se z ní celosvětově nový fenomén, schopný zničit vše, co se mu postaví do cesty - vztahy v rodině, mezi partnery, slibně se rozvíjející profesionální kariéru. Zdánlivě nevinná zábava dokáže ohrozit duševní i fyzické zdraví a ve svých obětech si nevybírá.

Že na počítači 'paří' a 'chatují' děti, už jaksi patří k jejich generaci. Ale na počítač coby nejdůležitější životní potřebu se upíná stále víc dospělých. Je to příliš silné lákadlo. Světům dobrodružných her a virtuálních postaviček, které jsou jako živé, se šedá realita nemůže rovnat. Nejste spokojeni s tím, jak vypadáte, neuspokojuje vás zaměstnání, neshodnete se s partnerem, nebaví vás práce, připadá vám váš život nudný?
Nevadí, klikněte na ikonu, vyberte si svou postavu a může být vše hned jinak. I při anonymních hovorech (chatování) nejspíš zažijete víc vzrušení než s kamarády na kafi. Zpočátku tahle zábava vypadá nevinně - hodinka sem, hodinka tam, ale ty konce! U ničeho jiného totiž neutíká čas tak rychle jako u počítače, pád až na dno závislosti je plíživý a vcelku snadný. A ztratit se ve virtuálnímu světě lze v jakémkoli věku, jak ukazují dva vzorové příběhy skutečných lidí:

Petr: počítač nade vše

Petrovi je něco málo přes 30, pracuje jako počítačový odborník za mnoho desítek tisíc. Počítač je tedy jeho denní chleba a pracovní nástroj. Ještě nedávno měl přítelkyni, jejich hezký vztah trval už šest let, bydleli spolu v nově zařízeném bytě, přítelkyně doufala, že se do pár měsíců vezmou, plánovala si dítě.
Zdálo se, že vše půjde dál přirozenou cestou jako u mnoha jiných dvojic. Jenže Petr si bral hodně práci i domů a stále víc relaxoval u počítačových her. Společný život přestával existovat. Nakonec ho přítelkyně už neznala jinak, než usazeného za monitorem.
Objevily se spory, hádky a nakonec vše vyvrcholilo tím, že si Petr sbalil počítač, své věci a odešel. Dnes bydlí sám v suterénním bytě, ale svobodný a šťastný - nikdo a nic ho neomezuje, kromě práce už může jen hrát a hrát. Přítelkyně je v šoku, měli se přece rádi, pro vztah dělala, co mohla - a pro Petra byl důležitější počítač­. To opravdu bolí.

Hana: jen oni mi rozumějí

Hana (43) je učitelka, rozvedená matka dvou dospívajících dětí. Žije na malém městě­, kde je potíž sehnat partnera, ale i nějakou spřízněnou duši. Každodenní povin­nosti, péče o děti a neustálý koloběh ji ubíjely. Když děti nebyly doma, zkoušela chatovat s různými lidmi přes internet.
To bylo ono! Konečně si mohla s někým od srdce 'pokecat'. Děti se zlobily, že se vůbec nedostanou k počítači, tak si Hana na půjčku koupila vlastní stroj a jak to jde, usedá k monitoru. Často zapomene nakoupit, uklízení omezila na minimum, dě­ti se mohou­ najíst někde venku, skoro s nimi nemlu­ví.
Dcera odešla studovat do jiného města a domů se vrací co nejméně; syn spoko­jeně paří hry dlouho do noci a je rád, že mu už matka nevyčítá, že ve škole propadá. Hana teď přišla o práci - další důvod, proč si psát s internetovými přá-teli. Šance, že se sama dostane zpět ze svého světa iluzí, je den ode dne menší.

Útěk před světem

Jak je z příběhů patrné, počítačové posedlosti mohou propadnout profesionálové i lidé, pro které byl virtuální svět ještě donedávna španělskou vesnicí. A stejně jako např­. u narkomanie či workoholismu své vášni obětují vše, na čem jim doposud záleželo.
Z hlediska lékařů a psychologů se jedná o nebezpečnou únikovou reakci na skutečné problémy, tedy o útěk z tohoto světa. To mají příběhy všech 'posedlých' společné. Extrémní závislost na hrách se v jednotli­vých zemích udává v milionech.
Nekonečné hraní či chaty vysilují tělo, mohou vyvolávat epilep­tické záchvaty, dotyčný nevnímá své fyziologické potřeby. Jen v poslední době zemřeli v Číně dva muži na celkové vyčerpání právě v důsledku mnohahodinového hraní­ na počítači. Okolo 10 % uživatelů internetu přiznává, že má patologické příznaky závislosti.

Dá se to vypnout!

Závislost na počítačích je nově klasifikována jako psychická porucha či posedlost srovnatelná s ostatními závislostmi. Měla by se tedy léčit. Nač si dát pozor?
>> Býváte na počítači několik hodin denně.
>> Když u něj nejste, cítíte neklid a pocit, že vám něco chybí.
>> Zasahuje vám negativně do kariéry.
>> Přestáváte komunikovat se svým okolím.
>> Spokojení jste jen ve virtuálním světě.
>> Váš intimní život a partnerské vztahy se kvůli počítači narušují.
Pokud se vás nebo někoho blízkého uvedené body týkají, začněte bojovat: Seberte vůli a při zasednutí k počítači si nastavte budík nebo jiný alarm. Požádejte o pomoc své blízké, snažte se vést společenský život, donuťte se k jiné činnosti, vraťte se ke starým koníčkům. Když bude nejhůř, navštivte psychologa či psychiatra.
Pomáhají terapie, předepisují se i léky na blokování serotoninu (spou­štějícího pocit slasti při hraní) nebo na tlumení abstinenčních příznaků obecně. Vykažte počítač zpět do patřičných mezí, ať je opět 'jen' užitečným nástrojem a pomoc­níkem, a ne pánem a 'dokonalým' světem.

Co se v mládí naučí...

Nejvíce ohroženy počítači jsou pochopitelně děti. Podle průzkumů stráví české děti sledováním monitoru okolo 14 hodin týdně. Alespoň dvě hodiny denně věnuje hraní her 62 % dospívajících.
Není­ pak divu, že přes 38 % školních dětí­ má vadné držení těla a dětská obe­zita hrozivě narůstá.Počítačovou pose­d­lost si pak odnášejí do dospělosti, takže jsou 'zárukou' toho, že se počty zá­visláků budou stále rozšiřovat. Tedy pokud s tím něco neuděláme my, jejich ro­diče. Sta­čí tuto zálibu držet v přijatelných mezích.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama